[ Pobierz całość w formacie PDF ]
~e byli v nejhorach starch aatech, jak mohli doma nalzt! U~ te
vypadali jako zasypan popelem.
Ploaina byla velmi prostrann a spo%0ńvaly na n zkladn trmy
krovu. Bylo zde plno lomko stYeanch taaek, hromady prachu a zase
n%1łjak hobliny, spe%0ńen v aed chuchvalce.
Jindra s Rychlono~kou kutili n%1łco na druhm konci ploainy a
Jarka shbnut se zabval jejm zkoumnm a~ zcela vzadu,
kde se k n ji~ skln%1łla stYecha v%1ł~e. Objevil tam n%1łjak star nat%1ł-
ra%0ńsk hrnce a dvno ztvrdl at%1łtce.
Mirek zostal v polovin%1ł mezi za%0ńtkem ploainy a Jarkou.
Chvli bezmyalenkovit%1ł kreslil api%0ńkou nohy v hust vrstv%1ł
prachu, mezi stYepinami taaek. Pak vyhrabal z prachu n%1łjak
za~loutl papry. Byly to jaksi noviny, star snad destky let. N%1ł-
kter byly cel, jin roztrhan.
A jeat%1ł tam byly n%1łjak papry! Nebyly potiat%1łn. Mirek je zvedl a
oklepval z nich prach.
Hoai si Mirka povaimli, a~ kdy~ jim bylo npadn jeho dlouh
ml%0ńen.
Svtil baterkou t%1łsn%1ł u papro a pYibli~oval si je a~ k o%0ńm.
Mirku zavolal znepokojen%1ł Jarka, co ma? Co jsi naael?
Stoja tam jako zkamen%1łl!
59
Vrhli se k n%1łmu, ale Mirek zostval dle n%1łm. O%0ńi m%1łl rozaYen,
tvYe pobledl roz%0ńilenm.
Vypad to hlete tady jsem naael jsem asi Tles-
ka%0ńov denk vte?
20 Zpisky mrtvho
Hoai Mirka div neporazili, jak se kolem n%1łho shrnuli. Sviete po-
Ydn%1ł, tak sviete pYece, himbajs, volal roz%0ńilen%1ł Rychlono~ka,
Mirek bude %0ńst. Uka~, jak to vypad.
Nepojde to asi tak snadno, mnil Mirek, kter ji~ zase naael svoj
klid. Je to tu~kou a prach na tom sed%1łl spoustu let.
tyYi ku~ely sv%1łtel se zabodly do prvnho z listo. N%1łco snad
pYece pYe%0ńtea! prosil Jindra a natahoval krk pYes Mirkovo rameno.
Tadyhle snad n%1łco po%0ńkejte zvolna mluvil Mirek a pak
namhav%1ł a pomalu za%0ńal slabikovat:
Jedenctho zY. Zase takov den jako v%0ńera. Od
rna jsem stl u lisu. Ale mys lil mys lil jsem ale myslil
jsem jen na svou prci ve sv koln%1ł. Jde to dobYe a pYece
mm takov strach bojm se n%1ł%0ńeho a nevm sm jestli . . .
Tady se Mirek ve %0ńten zastavil. Opravdu nebylo mo~n dle %0ńst.
`mouhy saz a prachu d%1łlaly n%1łkter msta na papYe skoro %0ńern.
Chvli bylo ticho, jen hoai vzruaenm namhav%1ł dchali.
Tak to zatm pYesko%0ńme! navrhoval pYiduaenm hlasem Jindra.
,,To se pYe%0ńte n%1łjak a~ doma, pYi poYdnm sv%1łtle a %0ńti n%1łco
dl . . .
A Mirek %0ńetl. Hlas se mu trochu chv%1łl.
trnctho zY. Te je ji~ skoro polnoc vaichni
si mysl, ~e u~ ~e u~ spm vaude je takov tma ale
j svtm ve sv komoYe a nikdo to nev nemohu spt
musm na to poYd myslit. Vrtil jsem se z kolny dnes
pozd%1ł pojde vae dobYe vm to v%1łYm tomu. Proboha nikdo
60
nemo~e tuait jak tomu v%1łYm. Dnes se mn%1ł ve%0ńer stala po-
divn udlost. D%1łs mne to bylo to
Prudk rna jako vstYel rozlehla se nhle opuat%1łnm kostelem a
pYeruaila Mirkovo namhav %0ńten.
Zhasnout! Zhasnout zasykl Mirek.
Okam~it%1ł se vokol rozhostila hlubok tma.
Co to bylo? aeptal Rychlono~ka.
`lo to odn%1łkud zezdola . . . mnil Jarka.
N%1łkdo asi vnikl do kostela.
Pak se ozvaly kdesi ve tm%1ł, jako za zd, n%1łjak hlasy.
Hoai Rychlch apo byli ji~ %0ńastokrt v mnohch nebezpe%0ńnch
situacch. A nebyli ~dn zbab%1łlci! Ale te, zde v t %0ńern tm%1ł na
zvonici starho opuat%1łnho kostela, uprostYed Stnadel, byly to i pro
n%1ł oakliv chvle!
Rna kdesi ve tm%1ł ji~ zanikla, ale jim v rozbouYench myslch
zvu%0ńela poYd a poYd. ela hocho zrosil pot, a pYece zde nebylo
horko! Jarky se chopila %0ńsi ruka snad Jindrova a Jarka ctil, jak
se ta ruka chv%1łje.
Zm%1łe hlaso se poYd jeat%1ł ozvala, zn%1łla vhro~n%1ł a msily se do
n kvapn kro%0ńeje mnohch nohou. Pob%1ł~me dolo, ne~ nm
odYznou cestu k odchodu! zaaeptal po chvli tsnivho ml%0ńen
Mirek.
Jindra se nejist zeptal: Kdo mysla, je tam dole?
Kdo jin ne~ Vontov! Prozradili jsme se n%1łjak!
Asi tm sv%1łtlem tady nahoYe mnil Jarka.
V pln tm%1ł, kde nebylo vid%1łt ani ruku, nastavenou t%1łsn%1ł pYed o%0ńi,
se hoai pohybovali opatrn%1ł po krkolomnch schodcch kolem v%1ł~n
prohlubn%1ł dolo.
Jen abychom nalezli dveYe, ktermi jsme sem pYiali, strachoval
se Rychlono~ka. Ta tma se d skoro krjet. Je libo, prosm, deset
deka tmy? Je %0ńerstv, zrovna z udrny . . .
Ve skute%0ńnosti Rychlono~kova mysl nebyla ani zdaleka tak
vesel, jak hovoYila jeho sta, navykl ze vaeho ud%1łlat aprm a ve
vaem hledat n%1łjak h%0ńky a slovn hY%0ńky. Tak mu nikdo ne-
odpovdal, ani se nikdo nesml.
61
Dole hluk vzrostal a hle pro vaechno na sv%1łt%1ł tam jsou
n%1łjak sv%1łtla? Ano svt tam n%1łkolik slabch baterek a v jejich
svitu po n%1łjakm velikm prostoru pobh mnoho jakchsi postav.
Kam jsme se to dostali? aept te vzruaen%1ł Jarka, v~dye tady
jsme pYece vobec nebyli! Kde jsou dveYe s ochozem nad kosteln
podlahou a kde je to okno, kudy jsme sem vnikli?
Vtom ji~ tak Mirek napYa~enou rukou zadr~el hochy, aby nepo-
stupovali dle. Schody zde prv%1ł kon%0ńily. PYechzely do krtk zk
chodby, jej~ jeden konec se topil v naprost tm%1ł, tak~e hoai nev%1ł-
d%1łli, co tam je, zatmco druh konec vybhal do kostelnho prostoru.
Tam prv%1ł sldil po Rychlch apech cel zstup Vonto, narychlo
svolanch.
Byla to shoda dvou neaeastnch nhod, kter se pYi%0ńinila o tu
zoufalou situaci Rychlch apo. PYedevam se nem%1łla staYena, kter
se hoai ptali na kostel svatho Jakuba, tak nahlas divit a m%1łla jim
sm%1łr ukzat docela potichu. TYi Vontov, vyslechnuva dotaz Rych-
lch apo, svolali kdekoho na vpravu za vetYelci, kteY s vontskm
odznakem na kabtech vnikli do Stnadel a mY n%1łkam k Jakubu . . .
A rna ve tm%1ł kostela jen zpe%0ńetila osud Rychlch apo. Zposobily
ji provanem prudce pYibouchnut dveYe, vedouc z ochozu nad
kostelnm prostorem na schody v%1ł~e. Kdy~ pak hoai sbhali po scho-
diati dolo, nenahmatali jejich otevYen prostor, tYeba~e Mirek jel
rukou po zdi celho kulatho schodiat%1ł. DveYe byly rovn se zd, ne-
vystupovaly z n nijak, ani neustupovaly a tak je hoai pYeali a
sestoupili a~ dolo pYmo do chrmovho prostoru, udiven zdnliv%1ł
nevysv%1łtlitelnm zabloud%1łnm.
Pak Jindra rozsvtil na zlomek vteYiny svou baterku! Bohv, pro%0ń
to ud%1łlal. Snad mu prst, pYipraven stle na knoflku baterky,
vypov%1łd%1łl na okam~ik posluanost nebo snad Jindra o n%1łco zakopl.
Sm to pozd%1łji dobYe nedovedl vysv%1łtlit, pro%0ń vlastn%1ł rozsvtil. Ale
ten zblesk zrdnho sv%1łtla sta%0ńil stnom v chrmovm prostoru.
Tam jsou! Za nimi! DYve ne~ uniknou! rozhlu%0ńely se tmou
zuYiv vkYiky a zmaten dupot se obrtil v msta, kde zase ji~
v naprost tm%1ł stli hoai Rychlch apo.
[ Pobierz całość w formacie PDF ]